Není to o tom nebát se.

Kdybych čekala, až se přestanu bát,

tak tu dneska nesedím… a nepíšu tohle. Protože této mojí série "vůně_svobody" jsem se taky bála. Co tomu řeknete? Sama tyhle články ráda čtu a miluju si o nich povídat, ale produkovat je? Mám na to? Co myslíš Zdenka Cabanová ?

 

Defacto skoro každý krok mého života mě doprovází aspoň mini strach v lepším případě, v horším případě jsou to docela silné strachy. Ale nebojte, víceméně je to většinou směsice vzrušení a napětí, která ty moje bubáky převálcuje. A jak s oblibou říkám: "Kdo se bojí, sere v síni."

 

 

Moje cesta nebyla „hladká a voňavá“ (i když… o vůně tu jde )

Byla občas dost roztřesená.

Plná otazníků, přešlapů a momentů, kdy jsem si říkala:

„Ty jo… a teď jako co?“ Chaos, zmatení, má tohle smysl?

 

Ale víš co?

Stejně jsem šla dál.

Ne protože jsem byla silná.

Ale protože jsem si dovolila být i slabá… a jít i tak.

 

A jestli se někdy třeseš —

tak vítej v klubu. Jsme v tom spolu.

 

A přesně proto píšu tyhle řádky. V tomhle dokonalém INSTA světe je potřeba vrátit nohy na zem. Nadechnout se (kadidla? mandarinky? gerania?) a uvědomit si, že ta dokonalost je jen iluze. Naopak přiznat sobě i ostatním, že se třeba bojím, že mě něco trápí. Tohle je ta síla. Tohle je život. Nahoru a dolů. Tehdy dovedeme ocenit ty vzlety a prožít pády.

 

 

Protože pak často zjistíš, že Tě brzdí pouze ta imaginace v Tvojí hlavě. Že naopak ta realita je často easy.

 

— Rézina